UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již jsem skoro ztratil naději, že by mě na dnešní přesycené speed/power/heavy metalové scéně nějaké nové album dokázalo zaujmout déle, než se dostanu za půlku stopáže. A přeci, světe div se, stalo se tak. Tou světlou výjimkou je mladá finská skupina ALTARIA, která se dala do kupy teprve v roce 2000, kdy se ke dvou zakládajícím členům (Pukkila a Smedjebacka) přidal červenovlasý kytarista Jani Liimatainen (SONATA ARCTICA). Liimatainen je zprvu bral jen jako bokovku, ale později se jim upsal. Oproti předchozímu, ve své domovině značně úspěšnému, albu „Invitation“ na „Divinity“ je změna na postu zpěváka. Mikrofonu se tentokrát ujal veterán Taage Laiho (je asi o patnáct let starší než zbytek kapely, čímž však nechci říci že je starý – abych neurazil některé redakční kolegy) .
Nejlepší na celé věci je, že ALTARIA se pouze veze v již projetých kolejích a čerpá z minulosti jako z bezedné studny. To ovšem (alespoň v mých očích) jejich hudbu neshazuje, neboť jejich inspirace nepřekračuje hranice slušnosti. Chvílemi připomínají své slavnější krajany, nicméně se vyvarovali klasického schématu: rychle předrmolit sloky a refrén napumpovat k prasknutí majestátnými sbory a podbízivými melodiemi. Jejich písně jsou melodické od začátku do konce a dalo by se mluvit o značné podobnosti s AT VANCE. Dalším velmi příjemným prvkem je, že zpěvák Taage se drží svého normálního mužského hlasu (tzn. ani nepiští, ani nezvrací). Nicméně studnice jejich inspirace leží ještě o desetiletí zpět. Ve více jak polovině skladeb uslyšíme pump rock osmdesátých let á la EUROPE. Jsou to takoví „Prisoners In Paradise“ v modernějším kabátě s ostřejšími kytarami a méně vlezlými klávesami.
Jelikož již v jistých žánrech není moc co vylepšovat, dá se přesto vytvořit kvalitní materiál. A tím je v tomto případě podařené metalové album plné chytlavých melodií v typicky skandinávském střihu. „Divinity“ má jiskru a přes všechno v minulém odstavci řečené má vlastní tvář. Z hudby těchto Finů je cítit dostatek energie a sebevědomí a celé album si udržuje značnou úroveň. O kvalitní nazvučení se jim postarali staří známí zvukaři (jako pro většinu finských kapel) ve známém Finnvox. Příznivci žánru by si tento kousek neměli nechat ujít.
V jistých žánrech již není moc co vylepšovat, ale přesto se dá vytvořit kvalitní materiál. A tím je v tomto případě podařené metalové album plné chytlavých melodií v typicky skandinávském střihu.
6,5 / 10
Taage Laiho
- zpěv
Jani Liimatainen
- kytara, klávesy
Marko Pukkila
- basa
Tony Smedjebacka
- bicí
1. Unchain The Rain
2. Will To Live
3. Prophet Of Pestilence
4. Darkened Highlight
5. Discovery
6. Falling Again
7. Divine
8. Haven
9. Try To Remember
10. Stain On The Switchblade
11. Enemy
12. Final Warning
The Fallen Empire (2006)
Divinity (2004)
Invitation (2003)
Feed The Fire (demo) (2002)
Sleeping Visions (demo) (2001)
Vydáno: 2004
Vydavatel: AOR Heaven
Produkce: ALTARIA
Studio: Finnvox
altaria je pre mna taka pohodovka ako hrajuce pozadie pri nejakej cinnosti..
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.